Zítra to bude přesně měsíc, co jsem dojela do Prahy za účelem najít si brigádu na léto. Já, holka z menšího příhraničního města zvaného Český Těšín, jsem si sbalila krosnu (málem větší než já sama) a vyrazila za dobrodružstvím do hlavního města. A tady je můj subjektivní pohled na život tady.

Dokázala bych to asi shrnout do jedné věty: dny tu ubíhají strašně rychle a lidi pořád někam spěchají. Ráno, když jdete do práce, většina lidí v metru má zabořenou hlavu do nějakých novin zdarma (tato služba se mi hodně zamlouvá), tlačí se v metru a pak na eskalátorech, aby se rychle dostali do práce. Já se mezi ně už taky můžu zařadit :-) . Pak člověk stráví těch svých 8 hodin v práci, kde zažívá občas i humorné chvilky. Například, když do callcentra zavolá někdo z Karviné, operátorka se otočí na přítomné kolegy a prohlásí: „Ta mluví jak maďar“ – to mi přišlo docela vtipné, protože to byly i moje myšlenky o pražském nářečí :-) . A po pracovní době spěcháte na byt, na nákup nebo na kafe s nějakým známým/známou a dorazíte na byt a ono je zase večer a jdete spát a celé se to tak opakuje.

Ale jinak je tu fajn, líbí se mi tu a začínám se aklimatizovat na tohle prostředí. Je to docela změna oproti tomu, na co jsem byla zvyklá, „pracovala“ jsem v průběhu celého dne, byla pánem svého času… nějaká ta přednáška, pochůzka po městě, něco málo práce u počítače, (nějaký ten meeting). Dny běžely nějakým poklidnějším tempem.

A co už jsem stihla vidět:

Strahov
Peřín a okolí
Muzeum hudby
Hora Vítkov a socha Jana Žižky
několik restauračních zařízení …

English version soon (hopefully) :-)