Je to tady, píšu první příspěvek ze svého čtyřměsíčního pobyt v Turecku. Jak to všechno začalo? No na letišti v Praze, váha zavazadla 23,3 kg takže to taktak prošlo, bohužel to odnesly tři plechovky piva. Po „nalodění“ jsme dostali obídek, zákusek a kdo chtěl tak i kafe, a 15:10 místního času (o 1hod. víc než v ČR) jsme dosedli na letiště v Istanbulu. Tam nás vyzvedla Burcu, Turkyně, která byla na Erasmu v Karviné minulý semestr. Vzala nás k sobě domů, a pak jsme se vydali objevovat krásy města. Během několika hodin jsme stihli opakovaně navštívit Evropu a Asii. Postupně se zmíním o zajímavostech nebo věcech, které mě překvapily.

Ve středu ráno jsme se chystali na obhlídku památek. Dva předchozí měsíce nespadla ve městě ani kapka deště, ve středu ráno lilo jako z konve. Ale pak se to vyjasnilo takže všechno bylo ok. Jako první jsme navštívili „The Basilica cistern“, kde se v minulosti uchovávala voda pro Istanbul. Jako druhá byla na pořadí mešita Hagia Sofia, která byla v minulosti kostelem. Další zastávkou byla Modrá mešita, ta stále slouží jako mešita, tzn. před vstupem jsme si museli zout boty a zahalit si ramena, kolena atd. Tato památka se mi líbila nejvíc, protože tam bylo živo, člověk mohl pocítit na vlastní kůži skutečný islámský život. Pak jsme zamířili do královského paláce (Topkapi palace), kde byl nádherný výhled na Bospor a část Istanbulu. Jako poslední památka byl na programu bazar, prý největší zastřešený bazar na světě. To bylo něco úžasného. Tolik zajímavých věcí od náušnic, přes šátky, vodní dýmky až po napodobeniny známých značek, tolik možností jak utratit peníze. Večer jsem pak zakončili večeří na střeše domu, s výhledem na Istanbul. Jedinou slabou stránkou tohoto dne byly velmi drahé vstupy do památek…

Jedna z věcí, která mě mile překvapila byli lidé. Všichni se chovali (a chovají) moc mile a ochotně. Když za Vás jednou zaplatí už ty peníze nechtějí zpět, o všechno se dělí … Ale jsou tady blázniví řidiči, zejména v Istanbulu. Auta mají absolutní přednost, chodci se proplétají mezi auty, moc lidí tady nezná semafory pro chodce. Na druhou stranu za ty tři dny v Istanbulu jsem neviděli jedinou nehodu. A to cesta z letiště byla velmi zběsilá, dostali jsme se trochu i do dopravní zácpy (což tady není nic neobvyklého), zejména protože celé září je tady Ramadán a pro muslimy to znamená, že od východu slunce do jeho západu nesmí jíst, pít, kouřit atd. takže v době naší cesty z letiště všichni spěchali domů si něco uvařit. Co se týče islámu šátky u žen a zahalování nejsou tak běžnou věcí. Potkali jsme holky a ženy, které měli krátkou sukni a tílko. Nadruhou stranu jsme viděli i takové, které měly šátek, dlouhé rukávy a sukni a navrch ještě dlouhý kabát. Bylo mi teplo i za ně, protože teplota byla tak kolem 27°C ve stínu. Co se týče náboženství ptala jsem se jak moc striktní to v Turecku je. A podle několika různých zdrojů je většinou na té konkrétní dívce jak se rozhodne. Je to její volba. Určitou roli hraje i rodina, jak silně náboženský založená je, ale i s tím se dá bojovat.

Dalším zajímavým momentem je místní MHD. A to zejména loď, abyste se dostali z jedné části Istanbulu dostali na druhou, nebo jinak abyste se dostali z Asie do Evropy. Dokonce první den jsme za MHD nemuseli platit, protože začala škola tak to bylo zadarmo a trvalo to dva dny. Ohledně věcí zdarma, setkali jsme se jeden večer s tím, že na ulicích rozdávali jídlo zdarma, aby lidi nemuseli vařit. Prý to tak vláda občas dělá. Tak uvidíme jestli jí to pomůže ve volbách.

Osobní pocity z těch pár dnů … super, skvělé, ale max. na týden a pak jinam. Je to město s cca 17 mil. obyvatel a každý někam spěchá. Praha mi oproti tomu přišla malinká a taková domácí a milá Hm… koukám, že jsem toho popsala docela dost, no nic tak já končím. Zase se brzo ozvu …

Fotky jsou tady …