Pokračování ….

V úterý ráno jsme si stoupli na hlavní tah z Izmiru do Efesu. Vzhledem k tomu, že byl Bayran aut bylo dostatek, ale všechny přeplněná. Takže nám chvíli trvalo se hnout z místa, zato pak to šlo ráz na ráz, řidič jel asi 150km/hod. Při stopování se člověk nikdy nenudí, první řidič jel jinam než my, tak nás vysadil a my vztyčili palce znovu. Tentokrát nám zastavil náklaďák, kterého jsme už jednou minuli a nechtěl nás nabrat. Ale pak se s Emrahem vesele pustil do řeči (turecky). Ptal se kam jedem, chtěl mojí fotku a taky nám říkal, že kdyby jeho dcera takhle stopovala s klukem tak už víc není jeho dcerou (pozn.není to názor všech Turků, toto bylo prvně kdy jsme se tady s takovým názorem setkali).

Pak nás čekal asi půlhodinový strmý výstup, při asi 30°C na Efes, největší otevřené muzeum. Zaplatili jsme 20YTL za vstup. Žádné ISIC slevy, studentské slevy, i když jsme studenti turecké univerzity nemáme nárok na slevu. Ale opravdu stojí za to ty peníze do toho investovat.

Něco málo informací o Efesos/Efes. Je to jedno z největších a nejzachovalejších starověkých měst v okolí Středozemního moře. Významnými památkami tohoto místa jsou Celsova knihovna. Uchovávalo se zde okolo dvanácti tisíc svitků. A rekonstrukce do současné podoby trvala několik let. Je to tak významná památka, že si našla svoje místo i na jedné z nových tureckých bankovek. Další významnou části areálu je divadlo/amfiteátr. Patří mezi největší na světě, vejde se do něj okolo 24 000 diváků. Fotky z Efesu…

Poté jsme se vydali na cestu do Kusadasi. Jako první nám zastavil jeep a velmi milý chlapík, nabídl nám, že když pojedem do Kapadokie tak se můžeme svézt balónem za levnější peníz. Cesta utekla jak voda a my se ocitli v Kusadasi, jedním z turistických center Turecka. Fotky z Kusadasi tady …

V překladu jméno města znamená “Ptačí ostrov”. Je zde rozvinutá trajektová doprava spojující město s řeckým ostrovem Samos. A už na první pohled poznáte, že se jedná o turistické letovisko. Ceny jsou v porovnání s Canakkale opravdu vysoké, cenovky jsou v Eurech. A opravud často slyšíte angličtinu.

Vzhledem k pozdnímu příjezdu jsme neviděli žádnou památku, zato jsme byli poctěni možností vidět jednu z největších výletních lodí na světě “Grand princess”. A vyzkoušela jsem další turecké speciality: mušle (byly s rýží a nechutnalo to nejhůř) a polévku z ovčího mozku a tu opravdu nedoporučuji. Pro Turky je to specialita, ale tohle mi opravdu nechutnalo…

Další den jsme se vydali na cestu směrem do Bodrumu, ale o tom zase příště …