Sevilla 18.-21.11

Tato cesta byla spojená s 11.předáváním cen v rámci celé federace COLEGAS, lidem, kteří bojují proti diskriminaci skupin lesbiček, gayů, bisexuálů a transexuálů. Mezi vyznamenanými byli i dva mladí herci, úspěšného španělského seriálu “Física y Química” (Fyzika a Chemie), kteří hrají homosexuální pár.

Další den se konal workshop na téma “Mujer, feminino plural”. Mezi tématy byly např. práva homosexuálních párů na adopci.

Samozřejmě jsem si našla čas i na prohlídku města. Navštívili jsme Katedrálu a věž Giralda, katedrála je druhou největší na světě (hned po Katedrále Sv.Pavla v Londýně). Z věže je nádherný výhled na celé město. V době našeho pobytu se tam natáčel film s Tomem Cruizem, ale bohužel jsme na něj nenarazili. Dále jsme viděli Zlatou věž, Plaza de Espana, za návštěvu stojí take pevnost Alczar a universita, Plaza de Torros atd.

Fotky jsou tady

1.12. mezinárodní den boje proti AIDS

V úterý 1.12 se konal World AIDS day, my jako organizace COLEGA jsme u této příležitosti nesměli chybět. Tentokrát se náš informační stůl nacházel na nejfrekventovanějším místě Almeríe, promenádě “La Rambla”. Účelem bylo rozdat informace o viru HIV, a následné nemoci AIDS, společně s kondomy, jako prevencí, červenou stužkou solidarity a letákem o tom, že v naší organzaci provádíme bezplatné rychlé HIV testy (výsledek je do 20minut).

Největší zájem jsme vzbudili u místní mládeže, u některých tak, že si pro stejné informace (a kondomy) přišli i víckrát. Ale i starší generace se neostýchala přijít a vzít si informace, “Pro vnoučata” apod.

Fotky jsou zde

Málaga 10.-13.12

Minulý týden jsme strávili v Málaze, a její části Torremolinos v rámci konference “Obyvatelé a jejich účast na prevenci HIV/AIDS”.  Účastnila jsem se workshopu zaměřeného nejen pro rodiče homosexuálů, jak tuto věc v rodině vzít, jak pomoci apod. Měla jsme možnost si vyslechnout převážně, zkušenosti jak rodiče přijali homosexualitu svých dětí a většina se s tím nedokázala smířit. A tak vznikla přidružená organizace při COLEGA Jaen “Familias por la diversidad”- “Rodiny pro rozdílnos”, která se snaží pomoci v těchto situacích jak rodičům tak dětem.

Další den jsem byla součástí symbolického aktu proti diskriminaci HIV pozitivních lidí, kdy jsme prošli centrem Málagy s červenou stužkou (symbol solidarity).

Něco málo o Málaze: je to rodné město Pabla Picassa a herec Antonio Banderas. K vidění je například pevnost Alcazaba, hrad Gibralfaro, Katedrála, Plaza de Torros, spusta kostelů atd.

Fotky tady

A při pobytu v Almerií jsme připravovali kampaň “Juguetes por la igualdad” – “Hračky pro rovnost”, při které budeme vybírat hračky, knížky, školní materiál pro děti, které mají méně příležitosí, pochází ze sociálně slabších rodin, jsou imigranti apod. A 6.ledna (Tří Králů), kdy ve Španělsku děti dostávájí dárky, jim je budeme rozdávat. Dále jsem překládali nějaké letáky ze španělštiny do angličtiny, a pravidelně aktualizuju anglický blog COLEGA Almería (http://colegaalmeria.blog.com) .

Přeji všem hezké Vánoce a štastný Nový rok …

World Health Organization uvádí na svých stránkách tuto informaci:  “Ženské aktivity označují 25. listopadu jako den proti násilí od roku 1981. Tento den připomíná brutální vraždu tří sester Mirabelových, politických aktivistek v Dominikánské republice, v roce 1960 na příkaz Dominikánského diktátora Rafaela Trujillo (1930-1961).”

V rámci pracovních aktivit naší organizace jsme se tento den účastnili několika různých aktivit. Část lidí byla na univerzitě, kde rozdávala bílé stužky, jako symbol tohoto dne.  Já jsem se účastnila demonstrace před budovou Odborů v Almeríi. A poté jsme se vydali na radnici. V prostorách radnice bylo vystaveno 49 papírových soch žen s nápisem “Zabitá”, později jsme se dozvěděli, že symbolizují skutečné oběti násilí ve Španělsku v roce 2009, z 49 žen 11 bylo zabito v Andalusii (region, kde žiju) a 2 přímo v Almeríi.

Na mnohých přítomných jsem viděla, že se jich to osobně týká. Při proslovu starosty se nejedné z žen objevily slzy na tvářích. Bylo znát, že toto shromáždění má pro ně smysl; bojují za to, aby už nikdo nemusel trpět, tak jako ony. Při této příležitosti jsem si vzpoměla na jednu osobu v mém životě, která toto také musela podstoupit a vytrpět a tímto bych jích chtěla vyjádřit obdiv za její statečnost a odvahu ….

Fotky z tohoto dne jsou tady ….

25.10.2009 jsem vyrazila se svými kolegy z práce na  zápas španělské ligi. Našim hlavním cílem bylo rozdat mezi lidi letáky s problematikou diskriminace, rasismu a nepochopení, které jsme připravili při příležitosti mezinárodního týdne “Fotbalem proti rasismu”. A po skončení práce jsem se mohli podívat na zápas. Což byla příjemná část večera, protože jsem fotbalovým fanouškem…  Už se těším, až v Almerii bude hrát Barcelona nebo Real Madrid, plánujem se spolubydlící obětovat nehorázné množství peněz za vstupenky jen abychom to viděly naživo.

Pár fotek tady …

Druhý prosincový týden se v Turecku slaví tzv. Bayram. Nejblíže bych to přirovnala k našim Vánocům, spočívá to v návštěvě rodiny, dobrém jídle a slavnostní atmosféře. Na začátku Bayramu lidé obětují ovci, jejíž maso pak zpracují a pečou na ohni. Rodiny a známi se navzájem navštěvují přejí si Dobrý Bayram (Iyim Bayram), společně jí připravená jídla a užívají si chvíle spolu.

Já jsem dostala nabídku od kamarádky Ayse, že můžu strávit tyhle dny s ní a její rodinou.V pondělí ráno jsme se všichni vypravili do vesnice poblíž města Milas. Navštívili jsme příbuzené a pozdravili známé. Tři dny ve vesnici byly plné návštěv, spousty lidí, spousty jídla a spousty turečtiny. Největším potěšením a zážitkem pro mě bylo chování lidí. Všichni se ke mě chovali moc mile, objímali mě, zajímali se o Českou republiku o mě, jak se mi v Turecku líbí. Bylo to jako bych byla částí jejich rodiny, nedělali rozdíly mezi mnou a svými dětmi, ba naopak se chovali lépe. V Turecku je host vždy na prvním místě, až jsem si občas připadala divně, když jsem dostala přednost před staršími lidmi (v čemkoli).
Byli nadšení z toho, že znám pár tureckých slovíček, že mi chutná jejich jídlo.

Myslím, že jsem zažila typické Turecko, pohostinní a milí lidé, byla to velmi krásná zkušenost a jsem ráda, že mi Ayse nabídla strávit pár dní s její rodinou. Ted mám druhou (adoptivní) rodinu v Turecku …

Tady pár fotek.

V pondělí 15.9.2008 nám začala škola, tak jsem se rozhodli jí poctít svou návštěvu. Byli jsem upozorněni, že při vstupu na univerzitu to funguje jinak než u nás. Celá škola je obehnána ostnatým drátem a u brány stojí ostraha, která všem studentům kontroluje průkazky studentů a také kontroluje zda nemá žádná dívka na hlavě šátek, popřípadě jí upozorní, že na půdě univerzity si ho musí sundat.

Na úvod jsme se seznámili s naším poradcem, který se tady o nás stará. Hned nám řekli, že na rozvrhu se pracuje, Erasmus se už rozjíždí takže rozvrh už v brzké době dostaneme (tzn.čtvrtek 18.9.08) Nadiktovali nám hodiny a učitele, které máme první dva dny … žádné názvy místností, nesrozumitelná jména a chaoz … Během prvního týdne jsme skoro žádnou hodinu neměli. Ve škole vůbec je teď málo studentů, je Ramadán a po něm následuje Bayran což jsou 9ti denní prázdniny takže většina studentů dorazí až pak, čeští školáci by mohli závidět.

A jak ten týden v souhrnu vlastně vypadal? Všichni jsou na nás milí, ptají se nás, jak jsme na tom s ubytováním, zda nemáme nějaký problém, nepotřebujeme s něčím pomoci a podobně. Co se týče výuky tak už jsem se zmiňovala, že skoro žádná nebyla. Druhý pohled na to vše je, že tady je všechno nahodilé. Od našeho příjezdu se ptáme po kartičkách studenta, abychom neměli problém se vstupem na půdu univerzity, první odpověď byla, že je dostaneme ve čtvrtek, pak že v pátek nebo pondělí. A dnes (pondělí 22.9.08) jsem se dozvěděli, že musíme dodat kopie pasu, dvě fotky a seznam studovaných předmětů a pak nám kartičky vydají … prostě Turecko, všechno bude, ale nevíte kdy. My jako Erasmus studenti už jsem začali používat časové přepočty – 5 tureckých minut znamená, že to bude asi půl hodiny…

Areál školy se nachází na kopci nad městem,takže většina autobusů končí v areálu. Téměř odevšad vidíte na moře, nejhezčí výhled je asi ze školního bufetu. Budovy jsou náhodně rozházené a pokud musíte několikrát za den navštívit více budov jako my, je to docela fuška a na konci semestru asi budeme mít dobrou fyzičku…

Takže krátké shrnutí … líbí se mi tu, kdy se Vám na Vaší univerzitě stane, že při vyučování si můžete objednat kávu, čaj nebo vodu až do učebny … nebo jste středem pozornosti jen proto, že prostě vypadáte jinak, světlé vlasy, modré oči. Tady vůbec působíme “výstředním” dojmem a každý pozná, že nejsme Turci.

Toť ode mě vše prozatím, jen jednu pro nás Erasmus studenty velmi důležitou frázi si nemůžu odpostit … “Jabanci öranci” (čti jabandži örandži) = zahraniční student

Dokázala bych to asi shrnout do jedné věty: dny tu ubíhají strašně rychle a lidi pořád někam spěchají. Ráno, když jdete do práce, většina lidí v metru má zabořenou hlavu do nějakých novin zdarma (tato služba se mi hodně zamlouvá), tlačí se v metru a pak na eskalátorech, aby se rychle dostali do práce. Já se mezi ně už taky můžu zařadit . Pak člověk stráví těch svých 8 hodin v práci, kde zažívá občas i humorné chvilky. Například, když do callcentra zavolá někdo z Karviné, operátorka se otočí na přítomné kolegy a prohlásí: „Ta mluví jak maďar“ – to mi přišlo docela vtipné, protože to byly i moje myšlenky o pražském nářečí . A po pracovní době spěcháte na byt, na nákup nebo na kafe s nějakým známým/známou a dorazíte na byt a ono je zase večer a jdete spát a celé se to tak opakuje.

Ale jinak je tu fajn, líbí se mi tu a začínám se aklimatizovat na tohle prostředí. Je to docela změna oproti tomu, na co jsem byla zvyklá, „pracovala“ jsem v průběhu celého dne, byla pánem svého času… nějaká ta přednáška, pochůzka po městě, něco málo práce u počítače, (nějaký ten meeting). Dny běžely nějakým poklidnějším tempem.

A co už jsem stihla vidět:

Strahov
Peřín a okolí
Muzeum hudby
Hora Vítkov a socha Jana Žižky
několik restauračních zařízení …

English version soon (hopefully)

]]> http://szelma.nblog.cz/2008/07/hello-world/feed/ 1