Rozloučili jsme se s dobrovolníkem Lechem, který se po roce tady vrací domů do Polska.V půlce ledna jsem se vrhli na přípravu projektu, částečně financovaného Mládeži v akci. Jedná se o Výměnu mládeže, v našem případě 37 účastníků ze 6 zemí (Španělsko, Polsko, Česko, Turecko, Itálie a Německo) na téma “Změny v sexuální výchově – nové přístupy a stategie”. Vzhledem k tomu, že termín pro podání žádostí o grang byl 1.února měli jsme celkem na spěch. Ale nakonec jsme projekt podali a ted budeme čekat jak to dopadne.

O čem se budeme bavit v rámci výměny mládeže? Kromě toho, že budem porovnávat jak se v jednostlivých státech přistupuje k sexuální výchově, také jak se jednotlivé země staví k otázce homosexuality, jaké mají homosexuálové práva. Jak jsou na tom osoby s AIDS, část programu bude také věnována vztahu sexuality a kuluře/náboženství. Samozřejmě bychom rádi přišli s novými nápady, které budeme moci použít v budoucnu v rámci dalšího vzdělávání apod.

Další naší činností byly na střední škole o otázce Interkulturality. A i pro studenty bylo toto téma zajímavé, protože ho vedli 4 cizinci (češka, polka, němka a turek). Ne vždy to bylo se španělskými studenty jednoduché. Udržet jejich pozornost je někdy opravdu nadlidský ůkol, ale zvládli jsme to…

V rámci tohoto workshopu jsme probírali témata jako co je to kultura, jakou mají španělé kutluru, co to všechno zahrnuje. Dále také o předsudcích a stereotypech, které mouho vést k diskriminaci apod.

A protože, jsem tady v rámci evropské dobrovolné služby, musím se účastnit určitých školení, právě minulý týden jsme byli na školení v rámci uplynutí poloviny projektu. Kde jsme mluvili o tom co jsme do teď udělali, co jsme se naučili, k čemu nám to bude v budoucnu. Dále také o tom co chceme ještě v rámci našich projektů uskutečnit a co budeme dělat po skončení EVS.

Při tomto školení jsem si uvědomila, že mám za sebou opravdu už větší polovinu času tady, a čas běží neuvěřitelnou rychlostí. Ještě je tolik věcí, které bych chtěla stihnout, naučit se apod. Už je čas pomalu uvažovat o tom co pak, jak zužitkovat tuhle zkušenost?

A to je tak asi shrnutí za poslední měsíc a půl tady. Fotky, které se netýkají práce, ale života všeobecně jsou tady ….

Sevilla 18.-21.11

Tato cesta byla spojená s 11.předáváním cen v rámci celé federace COLEGAS, lidem, kteří bojují proti diskriminaci skupin lesbiček, gayů, bisexuálů a transexuálů. Mezi vyznamenanými byli i dva mladí herci, úspěšného španělského seriálu “Física y Química” (Fyzika a Chemie), kteří hrají homosexuální pár.

Další den se konal workshop na téma “Mujer, feminino plural”. Mezi tématy byly např. práva homosexuálních párů na adopci.

Samozřejmě jsem si našla čas i na prohlídku města. Navštívili jsme Katedrálu a věž Giralda, katedrála je druhou největší na světě (hned po Katedrále Sv.Pavla v Londýně). Z věže je nádherný výhled na celé město. V době našeho pobytu se tam natáčel film s Tomem Cruizem, ale bohužel jsme na něj nenarazili. Dále jsme viděli Zlatou věž, Plaza de Espana, za návštěvu stojí take pevnost Alczar a universita, Plaza de Torros atd.

Fotky jsou tady

1.12. mezinárodní den boje proti AIDS

V úterý 1.12 se konal World AIDS day, my jako organizace COLEGA jsme u této příležitosti nesměli chybět. Tentokrát se náš informační stůl nacházel na nejfrekventovanějším místě Almeríe, promenádě “La Rambla”. Účelem bylo rozdat informace o viru HIV, a následné nemoci AIDS, společně s kondomy, jako prevencí, červenou stužkou solidarity a letákem o tom, že v naší organzaci provádíme bezplatné rychlé HIV testy (výsledek je do 20minut).

Největší zájem jsme vzbudili u místní mládeže, u některých tak, že si pro stejné informace (a kondomy) přišli i víckrát. Ale i starší generace se neostýchala přijít a vzít si informace, “Pro vnoučata” apod.

Fotky jsou zde

Málaga 10.-13.12

Minulý týden jsme strávili v Málaze, a její části Torremolinos v rámci konference “Obyvatelé a jejich účast na prevenci HIV/AIDS”.  Účastnila jsem se workshopu zaměřeného nejen pro rodiče homosexuálů, jak tuto věc v rodině vzít, jak pomoci apod. Měla jsme možnost si vyslechnout převážně, zkušenosti jak rodiče přijali homosexualitu svých dětí a většina se s tím nedokázala smířit. A tak vznikla přidružená organizace při COLEGA Jaen “Familias por la diversidad”- “Rodiny pro rozdílnos”, která se snaží pomoci v těchto situacích jak rodičům tak dětem.

Další den jsem byla součástí symbolického aktu proti diskriminaci HIV pozitivních lidí, kdy jsme prošli centrem Málagy s červenou stužkou (symbol solidarity).

Něco málo o Málaze: je to rodné město Pabla Picassa a herec Antonio Banderas. K vidění je například pevnost Alcazaba, hrad Gibralfaro, Katedrála, Plaza de Torros, spusta kostelů atd.

Fotky tady

A při pobytu v Almerií jsme připravovali kampaň “Juguetes por la igualdad” – “Hračky pro rovnost”, při které budeme vybírat hračky, knížky, školní materiál pro děti, které mají méně příležitosí, pochází ze sociálně slabších rodin, jsou imigranti apod. A 6.ledna (Tří Králů), kdy ve Španělsku děti dostávájí dárky, jim je budeme rozdávat. Dále jsem překládali nějaké letáky ze španělštiny do angličtiny, a pravidelně aktualizuju anglický blog COLEGA Almería (http://colegaalmeria.blog.com) .

Přeji všem hezké Vánoce a štastný Nový rok …

World Health Organization uvádí na svých stránkách tuto informaci:  “Ženské aktivity označují 25. listopadu jako den proti násilí od roku 1981. Tento den připomíná brutální vraždu tří sester Mirabelových, politických aktivistek v Dominikánské republice, v roce 1960 na příkaz Dominikánského diktátora Rafaela Trujillo (1930-1961).”

V rámci pracovních aktivit naší organizace jsme se tento den účastnili několika různých aktivit. Část lidí byla na univerzitě, kde rozdávala bílé stužky, jako symbol tohoto dne.  Já jsem se účastnila demonstrace před budovou Odborů v Almeríi. A poté jsme se vydali na radnici. V prostorách radnice bylo vystaveno 49 papírových soch žen s nápisem “Zabitá”, později jsme se dozvěděli, že symbolizují skutečné oběti násilí ve Španělsku v roce 2009, z 49 žen 11 bylo zabito v Andalusii (region, kde žiju) a 2 přímo v Almeríi.

Na mnohých přítomných jsem viděla, že se jich to osobně týká. Při proslovu starosty se nejedné z žen objevily slzy na tvářích. Bylo znát, že toto shromáždění má pro ně smysl; bojují za to, aby už nikdo nemusel trpět, tak jako ony. Při této příležitosti jsem si vzpoměla na jednu osobu v mém životě, která toto také musela podstoupit a vytrpět a tímto bych jích chtěla vyjádřit obdiv za její statečnost a odvahu ….

Fotky z tohoto dne jsou tady ….

25.10.2009 jsem vyrazila se svými kolegy z práce na  zápas španělské ligi. Našim hlavním cílem bylo rozdat mezi lidi letáky s problematikou diskriminace, rasismu a nepochopení, které jsme připravili při příležitosti mezinárodního týdne “Fotbalem proti rasismu”. A po skončení práce jsem se mohli podívat na zápas. Což byla příjemná část večera, protože jsem fotbalovým fanouškem…  Už se těším, až v Almerii bude hrát Barcelona nebo Real Madrid, plánujem se spolubydlící obětovat nehorázné množství peněz za vstupenky jen abychom to viděly naživo.

Pár fotek tady …

Co se týče konference program byl následující:
Youth festival – festival odehrávající se na náměstí “la Plaza del Arenal” kde bylo umístěno přes 30 stánků Andaluských organizací pro mládež, které se zde prezentovaly. Tato část konference byla volně přístupná veřejnosti.
Konference – pro účastníky byly připraveny 3 konference zabývající se tématem “Kulturní rozdílnosti”, prezentované 3 různými osobami.
Workshopy – ze kterých jsme si mohli vybrat tyto témata: “Žena a kultura”, “Mluvení na veřejnosti”, “Mladí v krizi” atd.
Další aktivity – Mezinárodní večeře, společenské divadlo, rockový festival Monkey week, a nechyběla ani návštěva slavné Královské andaluské školy jezdeckého umění.
Na tuto akci jsem se vydala po třech týdnech ve Španělsku, chvílemi to bylo velmi náročné, protože veškerý program se odegrávál ve španělštině a téměř nikdo nemluvil anglicky. Přesto jsem tam potkala velmi milé lidi, kteří se mi můj pobyt snažili zpříjemnit, jak jen to šlo. Město je opravdu krásné, člověk má pocit jako by se ocitl znovu v 17. nebo 18. století.
Fotky tady …

Brzo to bude mesíc, co jsem dorazila do Almeríe. Mesta v jiho-východní cásti Španelska, zvané Andalucía. Mesto má kolem sto tisíc obyvatel, žije tady hodne pristehovalcu, hlavne z Afriky.
Jak jsem se sem dostala? Díky Evropské dobrovolné službe (European Voluntary Service) a organizaci Mládaž v akci /www.mladezvakci.cz (Youth in Action), kterí nabízí lidem mezi 18 a 30 roky možnost vyjet do zahranicí jako dobrovolník. Clovek muže pracovat v ruzných oblastech – práce s mládeží, postiženými lidmi, detmi, ochrana životního prostredí atd. Projekty mohou trvat od 2 mesícu do 1 roku. A je hrazeno ubytování, strava, jazykový kurz, cesta na a z projektu a kapesné.
Já pracuju v neziskovce jménem COLEGA Almería. Na projektu s názvem Homofibie a imigrace: mnohonásobná diskriminace. Neziskovka je soucásí federace COLEGA, kterí se zabývají problematikou lesbicek, gayu, bisexuálu a transexuálu. Naše práce tady mimo jiné zahrnuje, návštevu škol, vesnic, ruzných kulturních aj. akcí, kde máme svuj informacní stul s letáky o AIDS, HIV, emigraci, tehotenství, rozdílnosti, rovnosti, sexualite, právech žen apod. spolu s kondomy, které rozdáváme jako prevenci proti pohlavne prenosným chorobám, AIDS a HIV.
Zatím jsme meli dve akce, první byla otevrení umeleckého centra pro lidi s ruzným postižením a druhé rockový koncert.
Já se zatím úcastním jako pomoc s prípravou a jako fotograf, protože nemluvím španelsky a nemužu lidem poskytovat informace o dané problematice.

Recently I’ve come to Spain. I decided to continue with writting my blog. I will mention here what do I do and where, how did I find this etc. For sure I am going to travel, so there will be also some stories from different part of Spain.

I am writting this article from the Czech Republic, in a process of exam periode. I would like to summarize my Erasmus stay in Turkey.

Jedním slovem vystihnout jaký byl Erasmus: ÚŽASNÝ!! Všechno předčilo mé očekávání a udělalo z těch 4 měsíců jedno z nejlepších období mého život. Až se za sebe stydím, s jakými předsudky jsem odjížděla z Česka. Poznala jsem skvělé lidi z různých koutů Evropy a doufám, že s nimi i nadále zůstanu v kontaktu.
Více než vzdělávací pobyt to byl pobyt kulturní. Člověk, ale pochopí některé věci až po návratu domů. Turci jsou velmi milí a pohostinní, zajímají se odkud jste a kam jedete. Nejvíce jsme to mohli poznat při našich cestách stopem. Ale samozřejmě i v Canakkale … Sakir’s place, Döner u kamarádů, prodavači na Pátečním bazaru, všichni ti si nás stihli zapamatovat a vždy nás s úsměvem opět vítat. Nikdy nezapomenu na vyučovací hodiny, kdy jsme s vyučujícím popíjeli turecký čaj. Bude mi chybět ten úžasný výhled ze školy na Canakkale a na moře. Nyní vždy když uvidím Tureckou vlajku, uslyším Tureckou hudbu nebo uslyším zmínku v TV vzpomenu si na tyto nezapomenutelné měsíce a můj druhý domov: TURECKO

To sum up how was my Erasmus: AMAZING!!! My expectation was ovecome and made from these 4 months one of the best periode of my life. I am ashamed of my prejudice when I was leaving the Czech Republic. I met great people from all Europe and I hope we will stay in touch in future. More thant education stay it was cultural stay. But you can understand some things after your return back to your country. Turks are very nice and hospitable, they are interested in where we are from and where we are going. We could recognize it mostly during our hich-hiking trips. But also in Canakkale … Shakir’s place, Döner at friends, sellers at bazaar, all of them remebered us and everytime welcomed us again and again. I never forget our lessons, where we drank a turkish tea with teachers. I will miss amazing view from school to Canakkale and sea.

My friends you will be in my heard forever, so once … see you at Clock Tower and Ayse please don’t be late

From now when I will see Turkish flag, I will hear Turkish music or somebody will mention something I will remember these unforgettable months and my second home: TURKEY

TÜRKIYE’YI SEVIYORUM

PS: všechny fotky najdete tady/ you can find all photos here

Druhý prosincový týden se v Turecku slaví tzv. Bayram. Nejblíže bych to přirovnala k našim Vánocům, spočívá to v návštěvě rodiny, dobrém jídle a slavnostní atmosféře. Na začátku Bayramu lidé obětují ovci, jejíž maso pak zpracují a pečou na ohni. Rodiny a známi se navzájem navštěvují přejí si Dobrý Bayram (Iyim Bayram), společně jí připravená jídla a užívají si chvíle spolu.

Já jsem dostala nabídku od kamarádky Ayse, že můžu strávit tyhle dny s ní a její rodinou.V pondělí ráno jsme se všichni vypravili do vesnice poblíž města Milas. Navštívili jsme příbuzené a pozdravili známé. Tři dny ve vesnici byly plné návštěv, spousty lidí, spousty jídla a spousty turečtiny. Největším potěšením a zážitkem pro mě bylo chování lidí. Všichni se ke mě chovali moc mile, objímali mě, zajímali se o Českou republiku o mě, jak se mi v Turecku líbí. Bylo to jako bych byla částí jejich rodiny, nedělali rozdíly mezi mnou a svými dětmi, ba naopak se chovali lépe. V Turecku je host vždy na prvním místě, až jsem si občas připadala divně, když jsem dostala přednost před staršími lidmi (v čemkoli).
Byli nadšení z toho, že znám pár tureckých slovíček, že mi chutná jejich jídlo.

Myslím, že jsem zažila typické Turecko, pohostinní a milí lidé, byla to velmi krásná zkušenost a jsem ráda, že mi Ayse nabídla strávit pár dní s její rodinou. Ted mám druhou (adoptivní) rodinu v Turecku …

Tady pár fotek.

Nedělního, slunečného”rána” jsme se vydali na výlet. Nalodili se na trajekt a stanuli opět v rodné Evropě. Významná místa poloostrova jsou rozeseta ve velkých vzdálenostech a tak bez auta nebo  výletu organizovaného cestovní kanceláří se neobejdete. My se vydali autem i s průvodcem.

A čím je Gallipolu tak významné? Nachází se zde bojiště první světové války a hřbitovy pojeneckých vojsk. Bitva o Gallipoli byla vedena Velkou Británii a Francií proti tehdejší Osmanské říši. Vše začalo 18.března 1915 (jedno z nejdůležitějších dat pro Turky, i místní univerzita je tak pojmenována), kdy se zde vylodila anglicko-francouzská armáda. Dokázala však proniknout pouze 10km podél úžiny, kde narazila na tureckou obranu. K dalšímu vylodění došlo 25.dubna 1915 (významné datum pro Austrálii a Nový Zéland), kdy vojska ANZAC (anglická zkratka pro vojska Austrálie a Nového Zélandu) dokázala postoupit pouze o 800 m do vnitrozemí. Nakonec se spojenecká vojska na přelomu let 1915 a 1916 vzdaly.

Boje na Gallipoli provázely obrovské ztráty na životech (uvádí se až 250 tisíc objetí na všech stranách), dále tato bitva byla důležitá v životě muže jménem Mustafa Kemala – později známého jako Atatürk, zakladatel současného Turecka.

Pokud byste se sem někdy chtěli vydat, veškeré památky jsou kdykoliv přístupné, neplatí se žádné vstupné. Jen doporučuji nejezdit kolem datumů 18.března a 25.dubna.